Zimní dech

Zima a cyklistika. Dvě obyčejná slova, která používá každý z nás. Dvě slova, která se ale spolu příliš nesnoubí. A když, tak cyklistovi přejde většinou mráz po zádech.
Co je vlastně zima? Hodně záleží na tom, kdo stojí u teploměru a kolik
teploměr ukazuje. Zatímco cyklokrosař nebo Jan Kopka se při dvou
stupních nad nulou zaradují a vyrazí ven, milovník letních silničních
kilometrů se přitulí ke svému kolu, případně roštěnce, která zastupuje
právě servisované kolo a společně vzpomínají na léto ve vyhřátém bytě
na 27 st. C.
Pohled na teploměr, který fanaticky udržuje rtuť teploměru pod nulou, může způsobit i rodinnou roztržku. „Vždyť tu novou myčku stejně nepotřebujeme, když budeme od jara do podzimu jezdit po závodech.“ „Investujme do jihu nebo návštěvy babičky na jihu Slovenska.“
Ve vzduchu se může objevit i otazník nad stávající prací. Proč dělat vedoucího, když jako messenger si vydělám, a ještě tak budu navíc mít v nohách potřebné kilometry. A písničku Vedoucí od skupiny Chinaski si pro vedoucí pocit můžu pustit kdykoliv.
Vše může zajít ale ještě dál. Dál než obvykle. Dokonce až k nákupu meteorologické stanice. Takový polometeorolog je nebezpečný nejen sám sobě, ale také svému okolí. Dokáže vést s rudě žhnoucíma očima rozhovor o počasí déle než kterýkoliv anglický Sir.
Ve chvíli, kdy předpoví oteplení a ono se ještě více ochladí, dojde ke zlomení. Ke zlomení panelu meteorologické stanice. Pak jde vše rychle. Cesta autem a let do jižněji položených zemí v případě majetného jedince nebo cesta autem a let do jižněji položeného města, kde se tiše pohybují lidé v bílých pláštích a kde můžete hned najednou potkat několik lidí, kteří tvrdí: „Já jsem Lance Amstrong!“
Zima je tady ne proto, abychom se zbláznili, ale abychom v případě pádu na zledovatělém chodníku před supermarketem vydělali alespoň něco na pojišťovně. A jak to tak bývá, pády většinou přijdou v moment, kdy to nejméně čekáte.
Pokuď nepadne vláda ve vámi vytoužené zemi a její hranice před vámi neuzavřou ochránci poutající se řetězy, /vždyť to kolo tak narušuje krajinu a způsobuje erozi/ máte šanci „odfrčet“ na jih.
Strávit v teple na jihu týden, je minum, určitě lepší je deset dnů, nebo dva týdny. Za tu dobu se dá stihnout hodně. Dá se flámovat celé noci a ukazovat místním krasavicím naše krasavce, převážně dvoukolé, pokuď jsme tedy něco nezapomněli doma nebo nejsme Lukáš Bier, hustej to jednokolkovej typeq. Za tu dobu se dá stihnout tisíc, ale klidně i dva tisíce kilometrů. Záleží, kdo jsme a na co se cítíme.
Na jih nemusíme jezdit ani příliš daleko. V březnu bývá docela příjemně již na jihu Francie, někdy i na jižním Slovensku. Jistotou je ale jih Itálie, jižní Španělsko, Istrie nebo Chorvatsko. Na tato místa lze navíc dojet i po vlastní ose.
Určitě ve svém okolí máte někoho, kdo by také rád jel. Společná cesta, třeba party bikerů může být i finančně velmi výhodná.
Kdo chce letět, ať vyzkouší Řecko, Sardinii, nebo třeba Korsiku či Kanárské ostrovy. Nedoporučuji ovšem před letem sledovat seriál Ztraceni.
Po návratu je podstatné nezapomenout na aklimatizaci. Je ale velká naděje, že letošní návrat do naší krásné země bude příjemný bez drastického přechodu z tepla do zimy.
Patříte-li do skupiny, která se nedostane na jih, nezoufejte. Letošní zima se k cyklistům zatím chová vstřícně. Navíc i takové běžky by se měly někdy vyzkoušet.
Lze zajít do fitka, zahrát hokej, zabruslit a také zajezdit. Třeba pěkně v suchu na silničce na rovinaté Hané nebo na bajku v závějích v podhůří Jeseníků.
Můžete také rozbít prasátko a pokuď ještě nemáte, zakoupit trenažer, nebo si skočit s kamarádkou na spinning a pozorovat vedle vás jedoucího Radima Kořínka.
Možností, jak naložit s letošní zimou a cyklistikou, je mnoho. A nemusí nám při tom jít ani mráz po zádech.
Vít Šoukal
Pohled na teploměr, který fanaticky udržuje rtuť teploměru pod nulou, může způsobit i rodinnou roztržku. „Vždyť tu novou myčku stejně nepotřebujeme, když budeme od jara do podzimu jezdit po závodech.“ „Investujme do jihu nebo návštěvy babičky na jihu Slovenska.“
Ve vzduchu se může objevit i otazník nad stávající prací. Proč dělat vedoucího, když jako messenger si vydělám, a ještě tak budu navíc mít v nohách potřebné kilometry. A písničku Vedoucí od skupiny Chinaski si pro vedoucí pocit můžu pustit kdykoliv.
Vše může zajít ale ještě dál. Dál než obvykle. Dokonce až k nákupu meteorologické stanice. Takový polometeorolog je nebezpečný nejen sám sobě, ale také svému okolí. Dokáže vést s rudě žhnoucíma očima rozhovor o počasí déle než kterýkoliv anglický Sir.
Ve chvíli, kdy předpoví oteplení a ono se ještě více ochladí, dojde ke zlomení. Ke zlomení panelu meteorologické stanice. Pak jde vše rychle. Cesta autem a let do jižněji položených zemí v případě majetného jedince nebo cesta autem a let do jižněji položeného města, kde se tiše pohybují lidé v bílých pláštích a kde můžete hned najednou potkat několik lidí, kteří tvrdí: „Já jsem Lance Amstrong!“
Zima je tady ne proto, abychom se zbláznili, ale abychom v případě pádu na zledovatělém chodníku před supermarketem vydělali alespoň něco na pojišťovně. A jak to tak bývá, pády většinou přijdou v moment, kdy to nejméně čekáte.
Pokuď nepadne vláda ve vámi vytoužené zemi a její hranice před vámi neuzavřou ochránci poutající se řetězy, /vždyť to kolo tak narušuje krajinu a způsobuje erozi/ máte šanci „odfrčet“ na jih.
Strávit v teple na jihu týden, je minum, určitě lepší je deset dnů, nebo dva týdny. Za tu dobu se dá stihnout hodně. Dá se flámovat celé noci a ukazovat místním krasavicím naše krasavce, převážně dvoukolé, pokuď jsme tedy něco nezapomněli doma nebo nejsme Lukáš Bier, hustej to jednokolkovej typeq. Za tu dobu se dá stihnout tisíc, ale klidně i dva tisíce kilometrů. Záleží, kdo jsme a na co se cítíme.
Na jih nemusíme jezdit ani příliš daleko. V březnu bývá docela příjemně již na jihu Francie, někdy i na jižním Slovensku. Jistotou je ale jih Itálie, jižní Španělsko, Istrie nebo Chorvatsko. Na tato místa lze navíc dojet i po vlastní ose.
Určitě ve svém okolí máte někoho, kdo by také rád jel. Společná cesta, třeba party bikerů může být i finančně velmi výhodná.
Kdo chce letět, ať vyzkouší Řecko, Sardinii, nebo třeba Korsiku či Kanárské ostrovy. Nedoporučuji ovšem před letem sledovat seriál Ztraceni.
Po návratu je podstatné nezapomenout na aklimatizaci. Je ale velká naděje, že letošní návrat do naší krásné země bude příjemný bez drastického přechodu z tepla do zimy.
Patříte-li do skupiny, která se nedostane na jih, nezoufejte. Letošní zima se k cyklistům zatím chová vstřícně. Navíc i takové běžky by se měly někdy vyzkoušet.
Lze zajít do fitka, zahrát hokej, zabruslit a také zajezdit. Třeba pěkně v suchu na silničce na rovinaté Hané nebo na bajku v závějích v podhůří Jeseníků.
Můžete také rozbít prasátko a pokuď ještě nemáte, zakoupit trenažer, nebo si skočit s kamarádkou na spinning a pozorovat vedle vás jedoucího Radima Kořínka.
Možností, jak naložit s letošní zimou a cyklistikou, je mnoho. A nemusí nám při tom jít ani mráz po zádech.
Vít Šoukal